Masáže Ostrava - Měkké techniky

Postizometrická relaxace pozvolně protahuje sval i s jeho úpony šlach a vazů.

Postizometrická relaxace (PIR) je léčebná metoda fyzioterapie, která spočívá v protažení svalů, které jsou spastické či s bolestivými "uzly" a je metodou volby, pokud klasická masáž při odstranění těchto nedostačuje. Metodu původně navrhl F. Mitchell (1979), v českém prostředí ji pak nově definovala Pražská myoskeletální škola, zejména profesor Karel Lewit.[1]

Na rozdíl od klasické masáže, v postizometrické relaxaci jde o aktivní spolupráci pacienta s fyzioterapeutem. Kontraktilní (smršťující se) část svalu je při ní terapeutem zapolohována do své nejdelší možné délky a zafixována. Následně je pacient vyzván k jemnému, ale dlouhému aktivnímu stahu svalu proti odporu terapeuta (izometrický stah - bez pohybu), poté následuje relaxační fáze (post-izometrická relaxace), která může být několikrát vystřídána opakováním stahu. Tímto způsobem se protahuje nejen tkáň svalu s bolestivými místy, ale uvolňují se i okosticové adheze svalu a celkově se zlepší prokrvení svalu.[1] Největší efekt má PIR právě u bolestivých “trigger pointů”, jež jsou často následky zaujímání dlouhých strnulých pozic.

Postizometrickou relaxací lze protáhnout izolovaně nejen hluboké a silné svaly (m. psoas, m. quadratus lumborum, m. errector spinae, mm. scaleni aj.), ale i jednotlivé fibrily širokých povrchových svalů (m. trapezius, m. latissimus dorsi, mm. rhomboidei), v nichž se bolestivé “trigger-pointy” tvoří nejčastěji. Metoda má svá omezení a kontraindikace a provádí ji lékař či fyzioterapeut.

Postizometrická relaxace se liší od pasivního protažení zkrácených svalů, kdy terapeut pozvolna protahuje sval i s jeho úpony šlach a vazů.